Jsme pořád lovci a sběrači

Pojďme se podívat na současný životní styl z hlediska evoluce. Protože příčinou spousty zdravotních problémů nás moderních lidí je nesoulad mezi našim "zděděným" tělem a současným způsobem života.

Pohyb a strava z hlediska evoluce

Z evolučního hlediska jsme totiž pořád lovci a sběrači, tj. nejsme adaptováni na život moderního člověka. Jsme adaptováni, abychom byli fyzicky aktivními vytrvalostními sportovci, kteří pravidelně chodí a běhají dlouhé vzdálenosti, často šplhají, něco vykopávají a nosí. Vyvinuli jsme se, abychom se živili rozmanitou stravou složenou z ovoce, hlíz, divoké zvěře, semen, ořechů a dalších potravin většinou s nízkým obsahem cukru, jednoduchých sacharidů a soli, ale vysokým obsahem bílkovin, složitých sacharidů, vlákniny a vitaminů. Umíme skvěle vyrábět a používat nástroje, účinně komunikovat, intenzivně spolupracovat, řešit široké spektrum problémů. Tyto mimořádné schopnosti umožnily druhu Homo sapiens rychle se rozšířit po celé planetě a pak - paradoxně - opustit život lovců a sběračů.

Co všechno pramení z nesouladu

Hlavním projevem nesouladu mezi novými prostředími, která jsme si vytvořili, a těly, která jsme zdědili, jsou různá onemocnění z nesouladu - cukrovka 2. typu, srdeční onemocnění, kornatění tepen i některé druhy rakoviny. Je dokázáno, že všem těmto onemocněním lze předcházet změnou životního stylu, v minulosti je naši předkové vůbec neznali.

Dalšími negativy, které přináší náš současný životní styl, jsou nemoci z nepoužívání, protože jednoduše - co se nepoužívá, to zakrní. Typickým příkladem je osteoporóza - pokud jsme bez fyzické aktivity (a důležité je být tělesně aktivní už v mládí), kosti řídnou, jsou křehčí a snadno se pak ke stáru lámou. Projevem nemocí z nepoužívání jsou i neprořezané osmičky a vůbec slabé čelisti. V současné době máme totiž všechno jídlo předpřipravené tak, že nemusíme skoro vůbec žvýkat a kousat. A ještě pojďme zmínit další problém - přehnaná hygiena a snaha o čistotu. Každé lidské tělo je hostitelem několika bilionů mikrobů (vážících dohromady několik kilogramů), které máme hlavně ve střevech, ale i v dýchacích cestách, v pokožce a dalších orgánech. S těmi lidé žijí v symbióze už spousty let, pomáhají nám např. s trávením nebo s čistěním pokožky. Pokud všechno dezinfikujeme, nadužíváme antibiotika, udržujeme sterilní prostředí, může to vést v důsledku zničení některých mikrobů k problémům s imunitou, k alergiím a dalším problémům. Prostě trocha špíny fakt neškodí:-).

I pohodlí má své úskalí

Často chybně považujeme pohodlí za dobro. Zkuste se nad tím zamyslet: Sedíme nebo ležíme na sedačce, čteme si knížku a popíjíme sladkou limonádu. Z evolučního hlediska ale naše tělo není uzpůsobeno dlouhému sezení, naše oči nejsou konstruované ke čtení a zírání do obrazovky PC nebo TV (proto tolik lidí musí nosit brýle) a už vůbec nejsme evolučně nastavení pít přehnaně sladkou chemicky upravenou limonádu.

Dalším nesouladem z evolučního hlediska je nošení bot. Lidé, kteří chodí víc bosky, mají prokazatelně lepší stavbu chodidla.

Jak z toho ven

V současné době jsme v paradoxní situaci, kdy se lidskému tělu vede v mnoha ohledech lépe a zároveň v jiných ohledech hůře. Co s tím, dá se to vůbec vyřešit? V globálu se nabízí různé cesty, např. další biomedicínský výzkum, vzdělávání (lepší povědomí o tom, co je pro tělo dobré), inteligentní kolektivní jednání (podpora ze strany vlády).

Co ale můžeme udělat každý sám: Uvědomit si, že pro náš život není ideální ta nejpohodlnější cesta s co nejmenším množství překážek a co největším množství "vychytávek", které nám život tzv. usnadňují. Tohle je paradoxně cesta do pekel.

Jako daleko lepší způsob se jeví vědomě si znesnadňovat život, i když to zní divně. Je tím ale myšleno jíst střídmě (nepřejídat se), každý den se hýbat (sport, chůze, práce na zahradě, cokoliv), věnovat více času osobní komunikaci s rodinou a přáteli (na úkor koukání do monitoru nebo chytrého telefonu), spát dostatečně dlouho (kafe to nevyřeší), snažit se být víc na čerstvém vzduchu (ideálně v přírodě), nepřehánět to s hygienou (není myšleno být co největší špindíra:-)). Prostě musíme o naše tělo i mysl pečovat tímto způsobem, máme jen jednu šanci.

Hlavní zdroje: Příběh lidského těla, autor: Daniel E. Lieberman a osobní zkušenosti.

Autor článku: Dana Weisserová